Slezská otázka
Dovoluji si parafrázovat název jednoho ze stěžejních děl našeho prvního prezidenta, který se koncem 19. století pokusil zhodnotit tužby a cíle národního obrození českého národa, jenž v té době už našel své místo mezi ostatními etniky Evropy, byť ne ještě s vlastní státotvornou podobou. Existuje nějaká obdoba také slezské otázky? Nejsem filozof, proto se neodvažuji vynést rozhodující úsudek, ale přesto si myslím, že tato otázka existuje. Jistě že ne v podobě obrozeného národa, jaký představovali Češi vyvíjející po dobu více jak tisíc let společnou kulturu, jazyk, tradice a podobně, byť někdy s různými peripetiemi a kontraproduktivními excesy. A po celou tu dobu kultivovali také území, na němž žili a tvořili historické hodnoty. V tom je Slezsko odlišné. Zabydlené jistě stejnou dobu jako ostatní historická území republiky nevygenerovalo společný jazyk, ani centrální mocenskou soustavu či starobylé tradice. Mám na mysli celé historické Slezsko, ale platí to také o jeho malém zbytku, kterým je naše Slezsko české. Dějiny zaznamenávají spíše opak, jazyky zde byly přinejmenším tři a jejich vzájemné proporce se v různých časech měnily, centrální moc zde působila pouze z venku a její vliv na vnitřní události v zemi závisel na momentální síle vedlejších sousedů – českého, pruského a polského království, případně jejich následníků. Pokud vznikaly nějaké tradice, odcházely se změnami obyvatel vyvolanými různými historickými událostmi, zejména válkami. Co však zůstalo, je území. Každá generace se něčím na její kultivaci podílela, a když přece jen musela nebo chtěla zemi opustit, její vložený podíl zůstal a pokračovali v něm generace další. I když celkový výsledek byl několikrát vážně znehodnocen, poškozen, zanedbán, přesto území zde zůstalo spolu s části do něj vložených hodnot. A na nich je možno stavět dál. Slezská otázka proto spočívá v tom, že je tu historická země nebo její část, která v každém případě nese stopy předchozích generací a kterou je třeba dále udržovat, hledat v ní vlastní kořeny nebo je zde zapustit u těch, kteří přišli odjinud. Z území se stane „rodná zem“, jen když v něm budeme hledat a nalézat pozitiva, přidávat k nim vlastní vklad, hlásit se k němu a přispívat k jeho celkovým hodnotám, které obohatí celonárodní výsledky.
Pokud budeme nazírat na dnešní českou část Slezska, pak devatenácté století mu přineslo obrodu zbytku českého národa, který zde přežil nevlídné minulé časy a po příkladu Čech a Moravy se začal hlásit o své místo na slunci. Minulé století pak bez našeho přičinění dokončilo i jazykové sjednocení, pomineme-li zděděné menší jazykové skupiny požívající zaručené právo na vlastní jazyk. Chybí už jen státotvorné znaky, které však nyní ve sjednocující se Evropě nejsou na programu dějin. V podobě, pro jakou se rozhodl český stát, proto není oficiální země slezská, stejně jako moravská či česká. Ale tato tři historická území tvoří Českou republiku, jak to definuje i platná ústava. A přesto se často setkáváme v praxi s tím, že Slezsko jako součást republiky je opomíjeno, jako by neexistovalo. U prostých občanů to lze pochopit, protože minulý politický systém Slezsko nezmiňoval a kde to bylo možné je spíše vymycoval. Ale u oficiálních instancí, u politiků či medií s patřičně vzdělanými pracovníky je to hrubý prohřešek a základní neznalost. Neznalost ústavy, uspořádání našeho státu a jeho historického vývoje. Je naším úkolem tyto mezery odstraňovat, neznalce poučovat, omyly vysvětlovat.
A to je smysl v úvodu položené otázky. Její odpověď spočívá v tom, že Slezsko má být pojímáno jako nedílná součást českého státu na stejné úrovni jako Čechy a Morava, všude a vždy. Aby se nestalo, aby úřednice na krajské úrovni po upozornění, že Krnov není na severní Moravě, ale ve Slezsku se s údivem optala: A Slezsko ještě existuje? To není nadsázka, to je osobní zkušenost. Paradoxní je pak obdobná neznalost moderátorů obou největších českých televizí. A to je jeden ze základních důvodů existence Matice slezské a také úkolů nás všech, ať už se považujeme za Slezany nebo slezské Čechy.
Ing. Vlastimil Kočvara, bývalý předseda Matice slezské
O Slezsku aneb Co Češi neznají
Tak už je to zase tady! „Sněhová kalamita na severní Moravě!“ hlásají novinové titulky. No, na přívalech sněhu na konci února by nebylo nic divného a ani sever Moravy není územím s typickým středozemním klimatem, kde by člověk očekával sníh jen stěží, ale to bychom se nesměli dál ve zprávách dočíst, že sníh ochromil život především v Opavě a jejím okolí. Pořád vám na tom nepřipadá nic divného? Ani se nedivím, protože většina Čechů netuší, že Opava neleží na severní Moravě, ale ve Slezsku. „A severní Morava není Slezsko?“, zeptal by se každý druhý Čech. Ne, není! Stejně jako Skotsko není Anglie, tak Slezsko není Morava, a to ani ta severní. Jak je tedy možné, že většina Čechů v lepším případě toto zaměňuje a v horším případě vůbec netuší, že Slezsko je jednou ze tří historických zemí tvořících Českou republiku? To přesně nevím, ale je pravda, že z dob svých školních let si mnoho zmínek o Slezsku moc nepamatuji, snad jen z dějepisu něco o slezských válkách a pak z literatury Bezručovy Slezské písně. Kam se nám to české Slezsko ztratilo? Je všude kolem nás, na mapách, v názvech i v našem státním znaku, ale ne v našich hlavách! Abych byla přesná, ne v hlavách nás, Čechů. Poláci bezpochyby vědí, kde to jejich – polské – Slezsko je a že je nedílnou součástí jejich země. Myslím, že bychom si měli v tomto směru od svých polských sousedů vzít příklad. Nemusíme nutně znát přesné hranice toho našeho českého Slezska, není nutné vědět, která část dvojměstí Frýdku-Místku je na Moravě a která ve Slezsku, či při cestě Ostravou přemýšlet, zda jsem v tuto chvíli v moravské či slezské části města, ale určitě bychom měli o existenci Slezska vědět a nezaměňovat je s žádnou jinou částí naší republiky. A možná by nám pomohly obyčejné brýle! Že nerozumíte? Když jsem totiž nedávno opět dělala osvětu a divila se, jak je možné, že ani mnozí kolegové z česko-polského příhraničí neumí české Slezsko ukázat na mapě, tak kolega Andrzej z Dolního Slezska docela vtipně poznamenal: „Třeba je to jen tím, že mají špatné brýle.“ A tak možná bude jen stačit všem těm, kteří o Slezsku nevědí, nechat předepsat nové brýle!
Ing. Jana Novotná Galuszková, předsedkyně Matice slezské a místního odboru Matice slezské v Opavě