O smyslu matiční práce
„Pečujeme o zachování a rozvoj historických, kulturních, uměleckých a národních tradic Slezska.“
Matice slezská je zájmovou a kulturní organizací, která vznikla spojením Matice opavské, založené v roce 1877, a Matice osvěty lidové, působící od roku 1898 na Těšínsku.
Matiční činnost, jejímž cílem je zachování a rozvoj historických, kulturních, uměleckých a národních hodnot, začala ve Slezsku již před 130 lety. Předcházející úsilí několika vlasteneckých nadšenců, kteří se poučili na příkladech již existujících podobných spolků, vyústilo 12. února 1877 v založení organizace, která už při svém zrodu musela překonat zásadní odpor tehdejších vládnoucích zemských činitelů a v průběhu dalších let přežít trojnásobnou likvidaci, aby ve své práci mohla pokračovat do našich dnů. Přesto v obdobích své aktivní činnosti bohatě vyplnila své poslání, které ji její zakladatelé dali do vínku. A nebyly to úkoly lehké, které si vzali na sebe první představitelé i jejich následovníci. V prostředí pohříchu protičeském hned od počátku budovala Matice opavská pro hrstku slezských Čechů české školy, zakládala knihovny, organizovala české divadlo, šířila vzdělání a osvětu, tvořila základy pro českou vědu ve Slezsku a hledala cesty pro uplatnění Čechů v tehdejší společnosti. Paradoxně nejlepších výsledků dosahovala v dobách, které nebyly pro ni příliš příznivé. Bylo to poslední čtyřicetiletí habsburské monarchie navíc zakončené první světovou válkou, kdy Matice opavská vybudovala základy své mnohostranné a bohaté činnosti, k nimž se vždy po dlouhých vynucených přestávkách vracela. Ani nově vzniklá Československá republika, která převzala a garantovala celou řadu dosud spolkem proklamovaných aktivit, neutlumila její zapojení do celospolečenských zájmů, ba spíše rozšířila potřebu jejího působení daleko nad její původní rozsah. Přibylo Hlučínsko a rozsáhlé území Slezska od Opavy dále na západ, kde Češi v zájmu nového státu začali více pronikat a český život se začal teprve etablovat. Na konci této historické etapy dosáhla Matice opavská dokonce svého vrcholu co do počtu členů, odborů a celkových výsledků. Tím víc bolestné bylo drastické ukončení její existence nacistickou okupací, která rozprášila její řady a zlikvidovala celý majetek. Příznivá situace nastala po ukončení druhé světové války, ale než se stačila rozvinout na potřebnou míru, přišel únor 1948 a s ním i nové ukončení existence. Je obdivuhodné, ale pochopitelné, že ani krátké pražskojarní období nebylo pro Matici pasivní. Poučena zkušenostmi z minulosti přistoupila ke spojení dvou podobných spolků, které na území Slezska – byť v jeho různých částech – dlouhodobě působily. Vznikla Matice slezská jako pokračovatelka Matice opavské a Slezské matice osvěty lidové pro Těšínsko. Než se však její členové a funkcionáři stačili zorientovat, musela opět svou činnost ukončit. A je více než pozoruhodné, že ani dalších sedmnáct let zamlčování ji nezasunulo do zapomnění a hned s prvními dny nové, svobodné reality se sešli pamětníci a bývali členové, aby znovu uvedli do života matiční myšlenky.
Dnešní doba je zcela jiná než byla před sto či padesáti lety. Matice nemusí zakládat či budovat školy a knihovny, nemusí obhajovat právo na národní jazyk, naši existenci nikdo neohrožuje, nad Čechy ve Slezsku nevisí hrozba odnárodnění či zániku. Přesto nebo snad právě proto má činnost a práce Matice slezské i dnes své opodstatnění. Členství naši země v Evropské Unii a postupná globalizace přinášejí nová rizika: Stali jsme se součástí systému, v němž vedle nás stojí země dnes sice již přátelské, leč mnohem větší, mocnější, lidnatější. Samovolně se bude uplatňovat přirozený jev, že silnější potlačí slabšího a byť byl ten mocnější sebeohleduplnější, může toho slabšího asimilovat – pokud se ovšem nechá. Je proto potřeba, aby hlavně ten méně silný byl natolik pevný, aby k tomu nedošlo. A to dnes nelze provést silou zbraní, částečně je to možné dokázat silou hospodářskou, avšak nejúčinnější - i když nejpomalejší - silou je síla ducha. A síla ducha znamená, že je třeba vědět, umět, tvořit. Slezsko má, bohužel, právě v tomto směru mnohokrát v dějinách otřesené základy. Změny hranic, hromadný exodus obyvatel či jeho nepřirozené změny občanské příslušnosti, devastace krajiny i sídel a další historické peripetie vedly ve svém důsledku k tomu, že současní obyvatelé Slezska mají vážné mezery ve vědění či umění, což se následně projevuje v menším rozměru tvoření. Proto každá aktivita, která vede lidi k novým poznatkům a podněcuje v nich iniciativu je dobrá, užitečná a potřebná a každý kdo tak činí, prospívá naši rozsáhlé komunitě. A Matice slezská má i na tomto poli mnohé, byť jako dobrovolná organizace jen omezené možnosti. Proto se dnes zaměřuje na osvětu, vzdělávání, propagaci a další oblasti, z nichž mohou mít naši spoluobčané užitek a prospěch. Aby konečný souhrnný výsledek ve svém celku představoval pyramidu poznatků, umu a děl, kterými přispějeme do obecné pokladnice Evropy. A bude-li tato pyramida dosti velká, její obsah bude dostatečně přesvědčivý, pak se nemusíme velkých sousedů obávat a ve sjednocené Evropě se neztratíme. A právě proto má naše práce v Matici slezské smysl a bude-li trvale plodná, budou její výsledky nepřehlédnutelné i v obecném, evropském měřítku.